Also läuft der Tag dem Tugendsamen. Kommt nun die Nacht, so hüte ich mich wohl, den Schlaf zu rufen! Nicht will er gerufen sein, der Schlaf, der der Herr der Tugenden ist!
Slik forløper dagen for den dydige. Når natten så kommer, da vokt deg vel for å kalle på søvnen! Dydenes herre, søvnen, vil ikke påkalles!
Thus passeth the day unto the virtuous. When night cometh, then take I good care not to summon sleep. It disliketh to be summoned — sleep, the lord of the virtues!
Tiel pasas la tago por la virtulo. Kiam poste venas la nokto, mi gardas min bone voki la dormon! Ne vokita esti volas la dormo, la mastro de la virtoj!
Ainsi s'écoule le jour pour les vertueux. Quand vient la nuit je me garde bien d'appeler le sommeil! Il ne veut pas être appelé, lui qui est le maître des vertus!
Así transcurre el día para el virtuoso. ¡Mas cuando la noche llega me guardo bien de llamar al dormir! ¡El dormir, que es el señor de las virtudes, no quiere que lo llamen!
Così passa la sua giornata l'uomo virtuoso. Quando poi scende la notte, mi guardo bene dall'invocare il sonno! Perché il sonno, che è il padrone delle virtù, non vuole essere invocato!
Так проходит день у добродетельного. Но когда наступает ночь, я остерегаюсь, конечно, призывать сон! Он не хочет, чтобы его призывали – его, господина всех добродетелей!
Так минає день у доброзвичайного. Та коли ніч настає, я, звичайно, не важуся кликати сон! Не хоче він, щоб його кликали,— його, чеснот володаря!
Tak ubiega dzień cnotliwemu. I oto noc się zbliża. Jednak wystrzegam się przyzywa sen! Niewołanym pragnie być ów władca dusz cnotliwych!
Tak ubíhá ctnostnému den. A přijde-li noc, bedlivě se střehu, abych spánku nevolal. Nechce býti volán spánek, pán ctností.
Tak sa míňa cnostnému deň. A ked' príde noc, starostlivo dbám, aby som spánok neprivolával. Nemá rád volanie spánok, ten pán cností.
Tokia yra diena žmogaus doringo. O jau kuomet naktis ateina, aš stengiuos būt ramus ir miego nesišaukti. Nenori jis kvietimo jokio, tas miegas, tas dorybių viešpats!