Wie schäme ich mich meines Steigens und Stolperns! Wie spotte ich meines heftigen Schnaubens! Wie hasse ich den Fliegenden! Wie müde bin ich in der Höhe!"
Her holdt den unge mann inne. Og Zarathustra så lenge på treet som de sto ved, og talte slik:
How ashamed I am of my clambering and stumbling! How I mock at my violent panting! How I hate him who flieth! How tired I am on the height!"
Kiom mi hontas pri miaj grimpo kaj stumblo! Kiom mi mokas mian viglegan snufadon! Kiom mi malamas la flugantojn! Kiel laca mi estas en la altaĵo!
Comme j'ai honte de ma montée et de mes faux pas! Comme je ris de mon souffle haletant! Comme je hais celui qui prend son vol! Comme je suis fatigué lorsque je suis dans les hauteurs!"
Mi desprecio y mi anhelo crecen juntos; cuanto más alto subo, tanto más desprecio al que sube. ¿Qué es lo que quiere éste en la altura?
Come mi vergogno del mio salire e incespicare! Come rido del mio asmatico sbuffare! Come odio chi vola! Come sono stanco di stare in alto!"
Как стыжусь я своего восхождения и спотыкания! Как потешаюсь я над своим порывистым дыханием! Как ненавижу я летающего! Как устал я на высоте!"
Як соромлюся я свого сходження і спотикання! Як я глузую зі свого сопіння! Як ненавиджу того, хто літає! Як я стомився вгорі!
Jakże ja się wstydzę wspinania i potykania swego! Jakże szydzę z swego gwałtownego zasapania! Jakże nienawidzę polotnych! O, jakżem umęczony na wyżynie!"
Mé pohrdání a má touha rostou o závod; oč výše stoupám, o to více pohrdám tím, kdo stoupá. Co jen tam nahoře chce?
Ako sa hanbím za svoje stúpanie a potkýnanie! Ako sa smejem svojmu prudkému dychčaniu! Ako nenávidím toho, čo lieta! Aký som unavený v tej výške!"
Kaip gėdijuos aš to lipimo, kaip gėda man dėl to klupimo! Kaip niekinu aš tą šnirpštimą savo! Kaip nekenčiu aš skrendančiojo! Kaip vargina mane aukštybė toji!"