Ich liebe Den, welcher sich schämt, wenn der Würfel zu seinem Glücke fällt und der dann fragt: bin ich denn ein falscher Spieler? - denn er will zu Grunde gehen.
Jeg elsker den som ødsler med sin sjel: for han gir alltid og sparer ikke seg selv.
I love him who is ashamed when the dice fall in his favour, and who then asketh: "Am I a dishonest player?" — for he is willing to succumb.
Mi amas tiun, kiu hontas, kiam la ĵetkubo falas por lia favoro, kaj demandas: ĉu mi estas falsa ludanto? — ĉar li volas perei.
J'aime celui qui a honte de voir le détomber en sa faveur et qui demande alors: suis-je donc un faux joueur? - car il veut périr.
Yo amo a quien se avergüenza cuando el dado, al caer, le da suerte, y entonces se pregunta: ¿acaso soy yo un jugador que hace trampas? - pues quiere perecer.
Amo colui che si vergogna quando il dado della sorte cade in suo favore, e allora chiede a se stesso: sono forse un falso giocatore? Poiché è uno che vuole inabissarsi.
Я люблю того, кто стыдится, когда игральная кость выпадает ему на счастье, и кто тогда спрашивает: неужели я игрок-обманщик? – ибо он хочет гибели.
Я люблю того, хто соромиться, коли йому випадає щасливий жереб, і питає себе: "Чи не шахрую я в грі?" Бо він хоче загинути.
Kocham tego, który wstydzi się, gdy kości jemu na szczęście padną i pyta: - zalim jest fałszywym graczem? - gdyż on zaginąć chce.
Miluji toho, kdo se stydí, padne-li kostka k jeho štěstí, a pak se táže: což jsem podvodný hráč? - neboť chce zahynouti.
Milujem toho, čo sa hanbí, ak mu kocka prináša št'astie, no on sa pýta: som azda falošný hráč? - lebo chce všetko stratit'.
Aš myliu tą, kurį užplūsta gėdos jausmas, kai mestas žaidime kauliukas j am laimę rodo, ir kurs tada nustebęs klausia: bene žaidėjas aš esu nedoras? - nes savo pražūties jis nori.