Wehe! Es kommt die Zeit, wo der Mensch nicht mehr den Pfeil seiner Sehnsucht über den Menschen hinaus wirft, und die Sehne seines Bogens verlernt hat, zu schwirren!
Ve, den tid vil komme da mennesket ikke lenger skyter sine lengtende piler fremover og oppover, og buestrengen har glemt kunsten å dirre!
Alas! There cometh the time when man will no longer launch the arrow of his longing beyond man — and the string of his bow will have unlearned to whizz!
Ve! Venos la tempo, kiam la homo lie plu ĵetos sia sagon de sia sopiro super la homon, kaj la ŝnuro de lia arĉo estos mallerninta zumi!
Malheur! Les temps sont proches où l'homme ne jettera plus par-dessus les hommes la flèche de son désir, où les cordes de son arc ne sauront plus vibrer!
¡Ay! ¡Llega el tiempo en que el hombre dejará de lanzar la flecha de su anhelo más allá del hombre, y en que la cuerda de su arco no sabrá ya vibrar!
Guai! Viene il tempo nel quale l'uomo non scaglierà pii la freccia della sua nostalgia al di là dell'uomo; in cui il crine del suo arco non saprà più vibrare.
Горе! Приближается время, когда человек не пустит более стрелы тоски своей выше человека и тетива лука его разучится дрожать!
Лихо! Настає той час, коли людина вже не зможе пустити стріли своєї пристрасті вище і далі за людину, а тятива її лука розучиться бриніти!
Biada! Zbliża się czas, gdy człowiek niezdolny będzie wyrzucić strzały tęsknoty ponad człowieka, gdy zwiotczeje cięciwa łuku jego!
Běda! Přijde čas, kdy člověk již nebude vysílati šípu své touhy do dálky nad člověka, kdy tětiva jeho luku se odučí svištěti!
Beda! Príde čas, ked' už človek nebude vypúšt'at' šípy svojej túžby do dial'ok nad človeka, ked' sa tetiva jeho luku odučí svišt'at'.
O varge! Jau artėja dienos, kuomet žmogus savųjų ilgesio strėlių nebeiššaus aukščiau už žmogų, ir lanko jo templė dūzgėti liausis!