Als Zarathustra diese Worte gesprochen hatte, sahe er wieder das Volk an und schwieg. "Da stehen sie", sprach er zu seinem Herzen, "da lachen sie: sie verstehen mich nicht, ich bin nicht der Mund für diese Ohren.
Da Zarathustra hadde talt disse ord, sto han igjen lenge taus og så utover folket. "Der står de," sa han til sitt hjerte, "der står de og ler: jeg er ingen munn for disse ører.
When Zarathustra had spoken these words, he again looked at the people, and was silent. "There they stand, " said he to his heart; "there they laugh: they understand me not; I am not the mouth for these ears.
Post kiam Zaratuŝtra parolis tiun paroladon, li rerigardis la popolon kaj silentis. "Jen ili staras, li diris al sia koro, jen ili ridas: ili min ne komprenas, mi ne estas la buŝo por tiuj oreloj.
Quand Zarathoustra eut dit ces mots, il considéra de nouveau le peuple et se tut, puis il dit à son coeur: "Les voilà qui se mettent à rire; ils ne me comprennent point, je ne suis pas la bouche qu'il faut à ces oreilles.
Cuando Zaratustra hubo dicho estas palabras contempló de nuevo el pueblo y calló: «Ahí están», dijo a su corazón, «y se ríen: no me entienden, no soy yo la boca para estos oídoo.
Quando Zarathustra ebbe detto queste parole, guardò in faccia di nuovo la gente e tacque. "Eccoli lì," disse al suo cuore "ridono: non mi comprendono, io non sono una bocca adatta per orecchi.
Произнесши эти слова, Заратустра снова посмотрел на народ и умолк. "Вот стоят они, говорил он в сердце своем, – вот смеются они: они не понимают меня, мои речи не для этих ушей.
По цих словах Заратустра знов подививсь на людей і замовк. "Стоять собі,— сказав він, до серця свого,— сміються собі. Ні, не розуміють вони мене, слова мої не для їхніх вух.
Gdy Zaratustra wyrzekł te słowa, spojrzał na lud wokół i zamilkł. "Oto stoją głusi, - rzekł do swego serca, - i oto śmieją się: nie rozumieją mnie. Jam nie jest językiem dla tych uszu.
Když Zarathustra promluvil tato slova, pohlédl opět na lid a mlčel. "Tu stojí," pravil srdci svému, "a smějí se: nechápou mne, nejsem ústy pro tyto uši.
Ked' Zarathustra dopovedal tieto slová, znovu sa pozrel na zástup a zmĺkol. „Tu stoja, povedal svojmu srdcu, a smejú sa: nechápu ma, nie som ústa pre ich uši.
Pasakęs šiuos žodžius ir vėl apžvelgęs minią, Zaratustra kalbėti liovės. "Štai stovi jie,- galvojo mintyse jisai,- ir juokias: manęs jie nesupranta, ne toms ausims šie žodžiai mano.