Und diess redlichste Sein, das Ich - das redet vom Leibe, und es will noch den Leib, selbst wenn es dichtet und schwärmt und mit zerbrochnen Flügeln flattert.
Og dette det ærligste som er til, jeget, - det taler om legemet, og til legemet står dets vilje, selv når det dikter og svermer og flakser med brutte vinger.
And this most upright existence, the ego — it speaketh of the body, and still implieth the body, even when it museth and raveth and fluttereth with broken wings.
Kaj ĉi tiu esto plej sincera, la mio — parolas pri la korpo, kaj volas la korpon, eĉ kiam ĝi poezias kaj revas kaj flugetas per rompitaj flugiloj.
Et ce _moi,_ l'Être le plus loyal - parle du corps et veut encore le corps, même quand il rêve et s'exalte en voletant de ses ailes brisées.
Y este ser honestísimo, el yo - habla del cuerpo, y continúa queriendo el cuerpo, aun cuando poetice y fantasee y revolotee de un lado para otro con rotas alas.
E questo Essere dabbene, questo Io, non ci parla che del corpo, e non vuole che il corpo, anche quando medita e fantastica e svolazza con le ali infrante.
И это самое правдивое бытие – Я – говорит о теле и стремится к телу, даже когда оно творит и предается мечтам и бьется разбитыми крыльями.
І це якнайщиріше буття, це Я промовляє про тіло і прагне тіла, навіть як творить натхненно, і мріє, і б'ється потрощеними крильми.
A ten byt najrzetelniejszy, to ja - ono mówi o ciele i ciała chce nawet wówczas, gdy marzy, po błękitach buja, i połamanemi skrzydły łopocze.
A toto nejpoctivější jsoucno, já - to hovoří o těle, a chce ještě tělo, i když básní a blouzní a když třepetá zlámanými křídly.
A toto najpoctivejšie bytie, to Ja - hovorí o tele a chce ešte telo, dokonca aj ked' básni a rojčí a trepoce polámanými krídlami.
Ir ta būtis, ta teisingiausia, tas Aš - jis apie kūną kalba, ir jis dar kūno nori, net jeigu jį kūryba ir svaja pagauna ir jeigu jis net palaužtais sparnais plasnoja.