Das Selbst sagt zum Ich: "hier fühle Lust!" Da freut es sich und denkt nach, wie es noch oft sich freue - und dazu eben _soll_ es denken.
Selvet sier til jeget: "Føl lyst!" Da føler det lyst og tenker etter hvorledes det ofte kan få føle samme lyst - og nettopp derfor skal det tenke.
The Self saith unto the ego: "Feel pleasure!" Thereupon it rejoiceth, and thinketh how it may ofttimes rejoice — and for that very purpose it IS MEANT to think.
La memo diras al la mio: "ĉi tie sentu ĝojon!" Jen ĝi ĝojas kaj pripensas, kiel ĝi ofte reĝoju — kaj por tio ja ĝi devas pensi.
Le _soi_ dit au _moi:_ "Eprouve des joies!" Alors le _moi_ se réjouit et songe à se réjouir souvent encore - et c'est à cette fin qu'il _doit_ penser.
El sí-mismo dice al yo: «¡siente placer aquí!» Y el yo se alegra yreflexiona sobre cómo seguir gozando a menudo - y justo para ello debe pensar.
Il Sé dice all'Io: 'Ecco, senti il piacere!' E quello gode e pensa come gustare quel piacere; e proprio per questo deve pensare.
Само говорит к Я: "Здесь чувствуй радость!" И вот оно радуется и думает о том, как бы почаще радоваться, – и для этого именно должно оно думать.
"Саме" промовляє до "я": "Тут відчуй радість!" І ось "я" радіє і думає, як би радіти іще частіше — і власне для цього воно і повинно думати.
Samość mówi do jaźni: "tu radość czuję!" I wówczas weseli się ona i myśli, jakby się częściej weselić, - i poto właśnie myśleć powinna.
Prapodstata praví k já: "Zde ciť rozkoš!" Tu se těší a přemýšlí, jak by se ještě často těšilo - a právě proto má přemýšleti.
Prapodstata vraví k Ja: „Tu cít' rozkoš!" Tu sa ono teší a premýšl'a, ako by sa ešte často tešilo - a práve preto má premýšl'at'.
Tada šis Pats tam Aš vėl sako: "Pajausk čia džiaugsmą!" Ir ima džiaugtis jis ir sukti galvą, kaip dar dažniau patirt šią laimę - ir būtent taip p r i v a l o jis galvoti.