Löblich ist, was ihm schwer gilt; was unerlässlich und schwer, heisst gut, und was aus der höchsten Noth noch befreit, das Seltene, Schwerste, - das preist es heilig.
Rosverdig er alt det som synes mennesket vanskelig; det som er vanskelig og nødvendig, kalles godt, Og det som forløser og frelser i den høyeste nød: det sjeldne, det tyngste - det lovprises som Hellig.
It is laudable, what they think hard; what is indispensable and hard they call good; and what relieveth in the direst distress, the unique and hardest of all, — they extol as holy.
Laŭdindas ĉio por ĝi penigaj ĉion neeskapeblan kaj penigan ĝi nomas bona; kaj kio liberigas eĉ el la plej urĝa mizero, la malofta, la plej pena, — ĝin ĝi laŭdas sankta.
Est honorable ce qui lui semble difficile; ce qui est indispensable et difficile, s'appelle bien. Et ce qui délivre de la plus profonde détresse, cette chose rare et difficile, - est sanctifiée par lui.
Laudable es aquello que le parece difícil; a lo que es indispensable y a la vez difícil llámalo bueno; y a lo que libera incluso de la suprema necesidad, a lo más raro, a lo dificilísimo, - a eso lo ensalza como santo.
E per lui degno di lode ciò che gli appare arduo; egli chiama buono ciò che è difficile e proibito: ciò che io libera dal massimo affanno, il raro, il difficile: e lo tiene in conto di sacro.
Похвально то, что кажется ему трудным; все неизбежное и трудное называет он добром; а то, что еще освобождает от величайшей нужды, – редкое и самое трудное – зовет он священным.
Похвали гідне те, що здається йому важким; все, що неминуче й важке, називають добром; а те, що звільняє ще й від страшенної біди, що рідкісне і найважче,— те проголошують священним.
Co sprawia, iż panuje, zwycięża i olśniewa, sąsiadom na trwogę i zawiść: wszystko to jest dlań szczytne, pierwszorzędne, miarodajne, treść rzeczy wszelkich.
Chvalitebné jest, co mu platí za těžké; co za nezbytné a těžké, sluje dobré; a co i z nejvyšší nouze vysvobozuje, co je vzácné a nejtěžší - to velebí za posvátné.
Chválitebné je, čo mu padne zat'ažko; dobré je, čo je nevyhnutné a t'ažké; a čo aj z najvyššej núdze vyslobodzuje, čo je vzácne a najt'ažšie, - to sa velebí ako posvätné.
Ji giria tai, kas sunkiai duodas; ko neišvengsi, kas nelengva, geru jinai vadina; o kas iš didelės bėdos ištraukia, kas reta būna, kas sunkiausia,- tą šventenybe ji paskelbia.