Was der Sinn fühlt, was der Geist erkennt, das hat niemals in sich sein Ende. Aber Sinn und Geist möchten dich überreden, sie seien aller Dinge Ende: so eitel sind sie.
Hva sansene føler, hva ånden erkjenner, har aldri sin årsak i seg selv. Men sanser og ånd vil overtale deg til å tro at de er alle tings årsak: så forfengelige er de.
What the sense feeleth, what the spirit discerneth, hath never its end in itself. But sense and spirit would fain persuade thee that they are the end of all things: so vain are they.
Kion sentas la senso, kion ek onas la spirito, tio havas neniam sian finon en si. Sed spirito kaj senso volus vin konvinki, ke ili estas la fino de ĉiuj aferoj: tiel vantaj ili estas.
Ce que les sens éprouvent, ce que reconnaît l'esprit, n'a jamais de fin en soi. Mais les sens et l'esprit voudraient te convaincre qu'ils sont la fin de toute chose: tellement ils sont vains.
Lo que el sentido siente, lo que el espíritu conoce, eso nunca tiene dentro de sí su final. Pero sentido y espíritu querrían persuadirte de que ellos son el final de todas las cosas: tan vanidosos son.
Strumenti e giocattoli sono senso e spirito: dietro di loro è nascosto il vero Sé. Il Sé ricerca anche con gli occhi del senso,ascolta anche con le orecchie dello spirito.
Что чувствует чувство и что познает ум – никогда не имеет в себе своей цели. Но чувство и ум хотели бы убедить тебя, что они цель всех вещей: так тщеславны они.
Що відчуває свідомість, що пізнає дух, те ніколи не має в собі завершення. Та свідомість і дух хотіли б тебе переконати, що вони — завершення всіх речей; такі вони марнославні.
Co zmysł wyczuwa, co duch poznaje, nigdy temu końca niemasz. Lecz zmysł i duch przekonaćby cię rade, iż one to są końcem rzeczy wszelkich: tak bardzo próżne są.
Co smysl cítí, co poznává duch, nemá nikdy cíle v sobě samém. Ale smysl i duch ti namlouvají, že jsou všech věcí cílem: tak marnivé jsou.
Čo zmysly cítia, čo poznáva duch, nemá nikdy ciel' v nich samých. To len zmysel a duch ti nahovárajú, že sú ciel'om všetkých ciel'ov: také sú márnomy-sel'né.
Ir tai, ką juslės jaučia, ką patiria dvasia, savy neturi niekad galo. Bet juslės ir dvasia įtikinti tave norėtų, jog jie esą visų dalykų tikslas: nors ir pilni tuštybės būtų.